Klepání na nebeskou bránu

17. října 2009 v 2:03 | Yomi |  Povídky ode mě
Tak abych vám to nějak piblížil.Protě mě to je zničeho nic napadlo.Nehledejte za tím nic.Ano nápad je převzatej z jedné povídky z knížky Ježíšku já chci plamenomet (Taxi),ale snad to neni tak same jako tam. Klepání na nebeskou bránu Je pozdní noc,24. prosince.Většina lidí je zalezlá doma ve vyhřáté místnosti u dobré štedro večerní večeře a popíjejí drahé víno ročník 1958 s karmínově rudou barvou drahého kamene. Radují se ze života a dětské tváře se rozjasňují pod dárečky,co nalezli pod řádně vyzdobeným stromečkem.Ale já stojím venku na tvrdé zimě a mrazu,opřený o šedou popraskanou zeď jednoho z domů v mé ulici.Kouř z mé cigarety se mísí s ledovým vzduchem a tancuje mezi padajícími vločky sněhu,líně padajíc dolů za svými druhy. Neklepu se zimou,necítím ji ale necítím ani teplo,které bych měl cítit.Žádná pára od mých úzkých rtů se nevznáší.Mohl bych se zde klidně vysvleknout do nahá a běhat po drobném náměstí a stejně bych nic necítil. Vkládám cigaretu do úst a pravou rukou zahrabu v kapse své kožené bundy.Vytahuji svou věrnou dýku.jenž nosím neustále při sobě ,kdyby mě napadl nějakej parchant a chtěl mě oškubat o moje drobné. 50 yenů,to je jediné ,co mi zbylo ze včerejší výplaty.Včera jsem všechno projel na hracích automatech v tom zpropadeném lokálu Steeva. Chlast,pár tahů z trávy a už sem o sobě nevěděl.Pamatuji si pouze na tu dívku s rusými vlasy pod prsa,na nichž by mohlo přistát nemalé letadlo.Víc si už nepamatuji,ahh musel jsem té kurvě zaplatit za sex nebo alespoň její služby,které si stejně už nepamatuji.Přiložím dýku k žíle bobtnajíc na mém zápěstí.A v tom mi projede hlavou další vzpomínka na bolestný včerejšek. Lopotím se domů div ne po čtyřech,u zámku u dveří našeho bytu mi to dělá větší potíže avšak po půl hodině zkoumání který klíč je vlastně správný,se moje snaha uplatňuje a dveře se mi otevírají. Hned co první spatřím je moje dívka,…jak má v puse něco dlouhého a není to moje.Provrtá mě pohled majitele toho velkého vybavení jakoby mi říkal "Právě sem skoro dosáhl vrcholu a tys mi to takhle překazil? Za to zaplatíš!" Pohled mluví jasně,a také činy mluví ještě zřetelněji. Ten typas vyskočí z postele a namíří na mě ruského Tokareva 33 .Asi mě můj žaludek zachránil,když jsem uhnul střele,jen protože potřeboval vyhodit nálož všeho,co sem mu nasázel za tu noc u Steeva. Ten chlápek se ušklíbne,ale než stihne reagovat,chytnu mu ruku se zbraní a snažím se mu ji vyrvat z ruky.Mám zavřený oči,tohle sem viděl vždy jen ve filmech,ale věděl sem že jestli povolím,zastřelí mě a ani při tom nemrkne a pak si to nad moji mrtvolou potěšujícně rozdají.Najednou slyším výstřel.V mé hlavě zní jako ozvěna v Alpách,jako zakázané techno párty na loukách… Pomalu otevírám oči a zjišťuji,že sem tomu typasovy udělal pěknou ďuznu do hrudi.Svalí se k zemi k mým rozechvělým nohám.Vítězně se podívám na Leylu,moji překrásnou dívku,ale to co spatřím je trpké.Chybí jí druhá část hlavy.Vyčítavě na mě kouká zbývajícím okem než se sesype na postel.Ta vzpomínka na ten pohled mě bodá víc než tisíce jehel.Nevydržím to a říznu se do bicepsu dýkou. Očekávám bolest ,ale tento pocit se nedostavil.Zkouším to ještě několikrát,ale nic necítím.Copak mě všechny city již opustili? Slyším tiché kroky,klapání není slyšet i když je dotyčná na podpatku.Když zvednu své ztrápené oči…projede mnou šok.To je ta rusovlasá dívka ze včera z baru. "Jak to de?" jakou drzost má mě oslovit? "De to!" "Myslím že tolik zase ne,asi to ještě nevíš,pamatuješ si vůbec něco ze včera?" Chvíli se zamyslím,ale pak odmítavě zavrtím hlavou.Dívka se představí jako Didi a trpělivě mi vyličuje,všechny události včerejší noci. Ve Steevově lokálu je zadní ulička,tam mě Didi udělala několikrát za sebou šťastným,chtěla za to poměrně málo.Ale pak se to zvrtlo,přišel tam nějakej nalitej chlap. Chtěl po Didi sex za pár cetek, ona odmítla,začal jí vyhrožovat nožem,začal jsem ji bránit i když jsem byl totálně mimo.Zapoměl jsem i na svou dýku v kapse.Rána,hodně krve, bezvládné tělo padající k zemi a pak hned to druhé.Didíny rusé vlasy začali splývat se splaškama a roztátým sněhem .Byl to nechutnej pohled. "Jak dlouho už jsem mrtvej?" "Od té doby co si odešel z baru" To je ono,přišel jsem domů a byl jsem už mrtvej."Podívej kdo za tebou přišel?!" Didi ukazuje za mě.Vidím dívčí postavu,kratší černé vlasy,pohled upřený do země a nos zabořen do dvou nádherných ňader. Leyla. Nesmělým krokem ke mně přijde a taky tak promluví.Neslyším,co říká,ale i když z jejích úst nevychází pára,cítím s ní teplo.Teplo po kterém toužím.Než stačí domluvit,chytnu ji do pevného objetí.Je to jen moje,Leyla.Mrtvá bohyně,moje druhá část mé mrtvé osoby.Bez ní jsem nikdo jen duše bez těla.
 

Naitomea (Nightmare)-Rem PV

22. září 2009 v 15:38 | Yomisek |  J-rock
Awww narazil sem na ¨nove PV méé uzasné Naitomei-Rem



Dnes vaří Reita

17. srpna 2009 v 22:45 | Yomísek & výpomoc EvilSun |  Povídky ode mě
Předem k povídce:
Postavy: celé the GazettE
pairing:ReitaXKai
rating:zadny
1,Rad bych se omluvil vsem yaoistkam ze to neni takove velke yaoi ale takhle mi to proste prislo lepsi tak prosim na me neberte vase yaoi padlo XD
2,Omlouvam se za divnost textu ale na to kde uz to zacina byt vaznejsi sem si povolal na pomoc segru ...
3,Omlouvám se vsem priznivcum jinych paru z the GazettE

Pro Kaie (Uke Yukata) a Reitu (Suzuki Akira)
"Dobře,tak já tam s Kaiem za chvíli dorazím."
ukončil hovor s Rukim (frontmanem skupiny the GazettE) 27-letý kluk s páskou pře nos.Hodil si přes záda koženou bundu a chystal se vyrazit do studia nahrát novou písničku.
"Kaii jdeme,pohni sebou!"
zakřičel na bubeníka,který trůnil už delší dobu v obýváku na jedné z postelí a koukal na bednu.Nic se neozvalo
"Do háje Kaii,musíme jít,vypni tu bednu..!!"
jenže Uke pořát nereagoval.Tak se bassak naštval a šel za ním do obýváku.
"Ty hovado hluchý,copak mě neslyšíš ,jdeme..."
Kai se otočil od televize s obrazem zpravodajky
"Myslím,že nikam nepudeme..."
vzepřel se a zesílíl ovladačem zvuk
"..opakuji ještě jednou,po Tokyu se rozlehl jedovatý plyn unikající z továrny XXX* .Zachovejte klid a zavřete pevně všechny okna a nevycházejte z bytů po dobu tří až čtyř hodin.Až jedovatý oblak bude zlikvidován,budeme vás informovat.."
oznámila blížící se nebezpečí japonka s krátkým účesem.Kai vypadaltrochu vystrašeně.Suzuki na to chvíli civěl a nevěděl,zda-li to má brát vážně.
"Do prdele..."
zařvala a začal rychle přibouchávat okna a pevně je utahovat.Kai se konečně taky probral a běžel do ostatních místností udělat to samé.Nakonec zavřeli všechny dveře a naplno uzamkli okna.Reita vytočil Rukiho číslo a oznámil mu nově vzniklou situaci .Vzádu slyšel Uruhu a Aoie jak se pošklebují.
"Tak on zůstane 4 hodiny s Kaiem a sám?? Hehe.. co se asi za ty volný 4 hodiny může stát??Hehehe.."
smáli se nekde vzadu za Rukim,ale tak ,aby to dobre slysel i Reita v telefonu.
"já vás pak zmlátím,pitomci..."
naštvaně odhodil mobil na sedačku vedle Kaie a nakonec si na ni sám sedl
"Co budeme dělat,Suzuki??"
zeptal se ho opatrně Uke.Reita se na něj podíval s výrazem -Co-asi-?-Čekat-až-to-přejde-ne-?,ale Uke nechápal.
"Co budeme dělat,Suzuki??"
zeptal se provokativně znova
"Nevím..."
zadíval se na jedno okno,když se najednou ozval po místnosti určitý zvuk.Reitův žaludek se hlásil o pozornost.Ukemu se zkroutily rty do poloúsměvu.
"Kručí ti v břiše,už vím,co budu dělat já.."
vstal z postele a namířil si do kuchyně.Suzukiho to vyděsilo.Neměl rád,když Kai vaří a ani jeho výtvory,co z toho vylezaj.
"Nene..,počkej Kaii...myslím,že ve skříni mám ještě KitKatku,já nemám tak velký hlad jak to vypadá.."
snažil se z toho rychle vykecat ,předběhl Kaie a už větřil hlavou ve skříni svou oblíbenou tyčinku.Z kuchyně do obýváku přišel nakrknutej držíc v ruce napůl snědenou KitKatku.
"Kterej mamrd mi to do prdele sežral...???"
O kousek dál ve studiu-
Jeden z kytarystů s černou kšticí se otřásl.
"Co se děje Aoii??Jsi nervózní??Bojíš se,že to Reita přežene a ublíží tvému Kaiovi??"
dloubal si se smíchem Uruha
"Jakoby na mě někdo myslel...-škyt"
Zpátky-
"Už vím jak se zabavíme.Juknem na nějakej filmík.."
zamával Reita s DVDčkama v rukách před Kaiem
"To je nuda .....zív ..... přeci se nebudeme 4 hodiny dívat na filmy..."
prostestoval s unuděným výrazem ve tváři.
"Nech toho,to se chceš radši dívat na porno??"
zamával mu před nosem jedním kouskem ze své široké sbírky fimů.
"M-možná se pletu ,ale není porno na dývku pořát jen film??"
Suzuki uraženě zahodil DVD na hromádku
"Tak fajn budem se tu 4 hodiny nudit,sedět a hrát tu přiblblou hru s tím,kdo vydrží déle se mi dívat do očí..."
konstatoval,ale na uražené tváři se za drobnou chvilku opět ukázala červená barvička neboť kručením v Reitovým břiše se zase žaludek dožadoval o pozornost.
"Já ti uvařím nebo se ukručíš k smrti.."
"Nééé Kaíííííí.."
rychle ho čapl za ruku a nechtěl ho pustit dál.Kai se na něj podíval jako pejsek,kterýmu sebral jeho kostičku.
"Nečum na mě tak,debile.Říkám ti nečum!!"
Ale Kai věděl,že to Reitu rozčiluje a tak dál hleděl tím psím pohledem.
"Nečum tak ty víš ,že to nesnáším.."
Kai se nevzdával,ale tentokrát to trvalo déle než normálně.
"Když ti tak vadí moje jídlo,co kdyby to dneska bylo společné jídlo..ne?"
Reita pootočil hlavu nechápavě na stranu.
"Co kdybys mi tentokrát pomohl s vařením??"
objasnil mu naplánovanou situaci.Suzuki se zamyslel...
"A co by se vařilo??"
"Podíváme se "
Uke už na nic nečekal *jetě aby si to Reita rozmyslel* a vydal se omrknout skřín na potraviny v kuchyni,co za tajemství skrývá. Vlekl za sebouReizu jakoby to byl hadr na podlahu.Doběhl až k dřevěné skříni,kde před chvílí štrachal Reita.
"Podíváme se.."
zopakoval jakoby Reita díky pásce přes nos tahnoucí se přes tváře a temeno,kde byla svázána,naslyšel.Normálně otevřel skříň a na hlavu mu nejdřív spadla piksla s kakaem a pak následovala na zem,Kakao se rozsypalo po podlaze.Pak přišel pytlík otevřených buráků,který po kakau nezůstal pozadu a cestou k
zemi to vzal také přes Kaiovu hlavu a následně se rozsypal.Stejně tak to bylo s Rukiho čipsama,Aoiovýma slanýma tyčinkama,Uruhovýma cornflakerama,Kaiovými krekry a ničí otevřenou colou.Reita z povzdálí sledoval a jen přikusoval načatou KitKatku a pak nezaujatě prohodil k Ukemu,jenž si umučeně držel hlavu v dlaních.
"Jak tak koukám,tak ty si kuchař od přírody.Vaříš i nedobrovolně."
ukázal na hromadu na zemi,která už jen že byla na podlaze ,byla odpudivá.
"Ale musíš se zlepšit ve 3 věcech: Za prví-v čem nebo kde to podáváš,sorry ,ale ani pes dneska nejí ze země.Za druhý-kreativita dobrý,ale míchat tyčinky a dalčí svinstva s kolou mi přijde přeplácaný a za třetí-nauč se aranžovat,takhle každej pozná,že je to nepoživatelný."
ušklíbl se Reita a dojedl poslední kousíček tyčinky.
"Au,kterej kretén to tam tak nasoukal,aby to spadlo jenom na mě?..Do prdele..."
O kousek dál-
Ruki se připravoval a rozezpívával se na jejich písničce Cassis,když najednou neskutečně kýchnul..
"Ah..pán nám kýchá,někdo o tobě ošklivě mluví,Ruki..."
dloubl si opět (čistej) Uruha.Ruki se na něj podíval,,nevnímal co říkal,neboť měl plnou pozornost pro šermování kapesníku s nudlí,která byla nechtěný produkt kýchnutí.
Zpátky-
Reita pomohl Kaiovi sklidit ten nepořádek,co vytvořil na podlaze
"Tak co budeme vařit??"
optal se Suzuki.Uke se už bezpečně podíval do poličekve skříni .Dostal nápad,chvíli se jen tak štrachal vzadu v polici,ale pak vytáhl podlouhý balíček na světlo,aby svůj nápad ukázal i svému společníkovi.
"Špagetýýýý..."
zamával s nima ve vzduchu
"Na co potřebuješ mě??"
"Myslel sem na omáčku,ale vypadá to že se budeme muset spokojit jen s kečupem.."
"?"
"No tak jo,aspoň si můžeme povídat potřebuju pomoct s ceděním špaget a nastrouhání sýra."
"Toho vzadu v lednici co je tam půl roku??"
"Jo přesně ten,tak do práce!!"
Po půl hodině-
"Aůůů..Reito,co to sakra děláš?? Proč mi to leješ na ruku??"
Suzuki jen chtěl zcedit špagety ,ale horkou vodu vylil mimo cedník,který držel Kai,přímo na jeho ruce.
"Utěrku,vlhkou utěrku..!!"
Lítal po kuchyni s červenýma rukama.Reita rychle mokřil utěrku studenou vodou.Pak odchytl Kaie a zabalil mu je opatrně do vlhkýho hadru.Uke najednou zrudl i v obličeji,Suzuki si toho všiml.
"To sem tě spálil i v obličeji??"
zeptal se ho kousavě,ale Uke se mezitím začal skládat bezvládně na podlahu.Omdlel.
"Hálooo Kaii ty si omdlel??"
vzal ho jako drobnou dívku do náruče a pak ho něžně ,jakoby to byl nejkřehčí kvítek sakury,ho odnesl do jeho pokoje.Tam rozložil futon a zabalil ho do měkké deky.
Uke otevřel oči a zamžoural.Podíval se do strany a tam ležel Reita a civěl do stropu.
"Gríík.."
ozval se z Kaiový strany překvapený zvuk.To jeho společníka upozornilo a tak na něj stočil svůj zrak.
"Ah..ty si se už probudil?"
sedl si
"Jak dlouho sem spal??"
"Ne tak dlouho,aby špagety stačily vychladnout.."
ukázal mu talíř plný dlouhých hadovytých těstovin polytý kečupem a ozdobený nastrouhaným sýrem.
"Ty si se už najedl??"
"Jak bych to asi mohl stihnout?Ne,proč?"
"No je tu jen jeden talíř.."
ukázal na věc v jeho ruce.Porce byla opravdu jen jedna.
"No bylo toho málo,tak sem si říkal,že by to bylo zbytečné špinění nádobí."
"To mi chceš říct,že budeme jíst z jednoho talíře??"
"No jestli nechceš,tak ti to kydnu tady na zem nebo do futonu,ale talíř je můj jasné?"
"E?Fuj Reito,ty seš prase!"
nakonec byl nucen jíst společně z jednoho talířes Reitou.Po cvíli se REita začal něčemu hrozně gebnit.
"Co je?"
smích
"Je ti něco??"
"Ne jen..hehe..na hlavě.."
"Co,co??"
Suzuki k němu po čtyřech přilezl a chytl Ukeho tváře jemně do svých dlaní.Samozdřejmě by to nebyl Uke,kdyby nezčervenal.Zavřel stydlivě oči,po chvíli cítil ve vlasech jemný motýlí polibek.
"(Co se to děje?On mě líbá do vlasů??)"
zmatkoval v duchu Kai.Pak Reitův stysk jeho tváří povolil a on sám se oddálil.V puse se mu houpalajedna makarona.
"Cože Jen kvůli špagetě si mi zdeformoval tváře?To si to nemohl normálně sundat rukou??"
stěžoval si,že ho nechal se znovu zbytečně červenat.
"To mě nenapadlo..."
poškrábal se na zátylku a nabral si plnou nálož špaget.Kai zpozornil.Ano mohl mu jeho drzost oplatit!Na Reitově tváři zůstal kečup.
"Reito nehýbej se !"
stajně jako Reita se k němu přibrouzdal po čtyřech,chytl jeho levou čistou tvář do své mohutné dlaně a své rty přiblížil k jeho líci pod páskou.
"Co to děláš? Nesahej na mě teplouši.."
odtrhnul ho od sebe.I přes pásku bylo vidět ,že je Suzuki dostatečně zrudlej rajčátkovou barvou.
"Jak ty mě tak já tobě.Tak se nebraň!"
přišoupal zase k Suzukimu
"Nic to není,ale to na tvé tváři je velice ošklivé.."
"No tak...ummm..jo.."
Kai ho znovu chytl za čistou líc a své smyslné rty přiblížil k druhé líci.Opatně jazykem slízl tu skvrnku kečupu,ale už se nevrátil zpátky,naopak pokračoval to,v čem přestal.Jemně líbal jeho bledou kůži na tváři,když se přibližoval k Reitovým rtům,chtěl Suzuki něco říct,ale měl ústa tak zkoprnělá,že sotva vydal hlásku,prakticky jen zašeptal,aby Kaie nějak neznervóznil.
"K-Kaii...to je tam..toho tolik??"
"Ne.."
odpověděl mu téže šeptem ,ale byla to spíše chvíle kdy se apsolutně rozhodl udělat to,co měl na mysli.V mžiku sekundy spojil své rty s Reitovými,aniž by to někdo posřehl.Suzuki vyvalil oči.Chvíli nevěděl,co má dělat,ale když ho Uke začal hladit po tváři ,chytl ho za ruku a vyškubl se mu.O kousek se posunul dozádu a začal ze sebe vykoktávat :
"K-Kaii,c-co je?? T-teda co to bylo??P-proč si to udě..lal??"
"No víš..."
začal Kai a nervózně začal kreslit prestem po dřevěné podlaze neviditelná kolečka.
".no od té doby,co jsem přišel do kapely,tak sem..."
nervózně polknul
"..prostě sem se do tebe..ZAMILOVAL....."
sklopil zrak ke svým kolečkám a nechal uvolnit napjatý vzduch pro Reitovu reakci.Chvíli se nic nedělo,ale on byl trpělivý,uslyšel jak se Suzuki zvedá a po čtyřech si k němudošel a pak usedl vedle něj.Aby se uklidnil,opřel si ležérně ruce o kolena a spustil:
"Kdo to všechno ví?"
Kai se na něho překvapeně podíval
"Cože?"
"Ptám se kdo to všechno ví?"
"No..nikdo.."
"To je zvláštní,když sem říkal,že tu skejsnem na 4 hodiny,tak se Aoi a Uruha tak divně gebili jako co se za ty 4 hodiny může stát??"
"To je divný...nemyslel jsem si ,že jsem tak průhlednej.."
začal si žužlat ukazováček.Suzuki ho chytl za ruku a odendal ji,aby mohl k jeho rtům.Opatně se přiblížil,nejdřív ochutnával a jemně kousal,ale když si byl stoprocentně jistý,že se Uke nebude bránit,začal ho jemně pokládat na futon.Uke ho hladil po jeho vypracovaných paží,po zádech i tvářích.Reita odsál svá ústa od Kaiových,podíval se na jeho bělostný krk,který přímo vybízel
,aby jej políbil.Tak i učinil.Uke zavřel oči a nechával se unášet kouzlem okamžiku.Mezitím mu Suzuki zajel rukou pod bavlněné triko a laskal a hladil mu jeho štíhlé břicho a hruď.I když byl Uke úplně unešen nezůstával pozadu a hladil záda a pozadí svého Semeho.Reita sundal Ukemu triko a ústy v poodhaleném bělostném těle.Jeho kůže voněla krásnou vůní sprchového gelu.Uke provedl to samý se svrškem Suzukiho
a naskytl se mubožský pohled na Reitovu vypracovanou hruď .Reita nejdřív začal jemně třít svou pánev o Kaiův úd ,ale pak byl tak vzrušen,že trochu přidal.Zatím ho líbal na ramenou a hebkých pažích.Nechtěl spěchat,ale umíral touhou po bubeníkovi,chtěl víc.Jeho neposedné ruce doputovaly k pásku Ukeho kalhot,už jej chtěl rozepnout,kdž je vyrušil Reitův mobil pohozen nazdařbůh po podlaze *a šlápněte si na mě* ,když začal divoce vyzvánět.
Suzuki se na něj podíval a přemýšlel zda-li nepokojný telefon zvednout či nikoli.Uke ho k sobě přitáhl.
"Nezvedej to..."
jemně ho líbl na tvář
"Ne počkej,jestli volá Ruki,bude jim divný,když to nezvednu.."
ještě než se vydal k telefonu,přisál na okamžik své rty ke Kaiovým a pak se vydal k mobilu.Kai zklamaně zavrčel jakoby se pokoušel o pláč a pak naštvaně plácl rukama do futonu.
Zase jinde-
"Nebere to ani jeden?"
zeptal se stojícího Rukiho Aoi
"Vydrž,přeci jen Reita nosí mobil pořát u sebe.."
"Já to říkal,co se asi může stát i jen za pohou 1 hodinu,když se nudíš?!"
Aoi a Uruha se zasmáli Uruhovýmu pošklebku
"No konečně Suzuki..copak nesledujete televizi??"
začal hned z ostra Ruki bez pozdravu,když se konečně místo pípání z mobilu ozvalo Reitovo podrážděné "moshi moshi?"
"Ne...teď sme...zrovna vařili.."
snažil se z toho vymluvit
"Tak asi před 20 minutami hlásili,že ten toxickej oblak byl jen falešnej poplach..."
"Kyaa fakt?"
"Jo!Do půl hodiny tu budete,jasný?"
a zavěsil
"Co se děje?"
zeptal se Kai s roztouženým dětským výrazem ve tváři
"Zdá se,že ten toxickej oblak byl jen falešnej poplach"
Kai se po čtyřech doplazil k Reitovi a objal ho kolem ramen.Svou horkou hlavu si opřel o jeho.
"To mě mrzí"
zašeptal smautně
"To mě taky,musíme jít!"
chytl Kaie za bradu a opět přisál své rty k těm lákavým Ukeho naplněným touhou po něm.
§/§/§
Celý den už spolu nepromluvili ani jedinné slovo.Když byl čas jít spát,všichni se rozešli do svých pokojů.Samozdřejmně Aoi,Uruha a teď dokonce i Ruki si neodpustili,že by měl jít Reita spát ke Kaiovy.Oba radši drželi ústa.Všude bylo ticho a tma,jen potichoučku se otevřeli posuvné shoji od Kaiovýho pokoje,proklouzl jimi nepatrný stín a zase se slabounce zavřely.Někdo se začal po Kaiovy sápat.Uke rychle vystartoval,ale moc se mu to nepovedlo,
seme mu chytl obě ruce a pak v jedné pěsti sepl obě jeho zápěstí k sobě za jeho hlavou.Konečně spatřil přes slabý pramínek světla jdoucí z venčí jeho tvář-
"Co tu děláš?"
"Přišel jsem dokončit,co sem začal..."
"Su..suzuki..."
objevil se mu šťastný úsměv na jeho tváři a drobná slza,kterou Reita bez problémů vášnivě slíbl...
Fin
* XXXzrovna zadny meno nejaky tovarny me nenapadlo XD
 


Naitomea

16. července 2009 v 1:27 | yomisek |  J-rock
Yomi (vocal Nightmare-Naitomea) mel 14.července sve již 28.narozeniny.Tak mu popřejme vše nejlepší ^^

LM.C-Punky ♥ Heart

8. července 2009 v 11:01 | Yomisek |  J-rock
LM.C vydali nedávno nový PV-Punky ♥ Heart
tak vám ho sem dávám pro potěšení

Achimé 14

8. července 2009 v 10:45 | Yomisek |  Povídky ode mě
Tuhle povídku sem napsal už dávno je to neco na zpusob elfen Lied ... ale v tý dobe sem apsolutně nevěděl,že něco takového vůbec existuje.
Achimé 14-stroj co našel city

Obyvatelé malé planetky Goro v 15.galaxii jsou nyní mrtví.Za vše může stroj-robot s lidskou dívčí podobou a naprogramováním pro zničení "svých" nepřátel.
"Hlásím,že je to tu čisté,obyvatelé jsou včetně velitele planety Goro ,mrtvý."
Oznamovala tato robodívka do mikrofonu připojeným k uchu svému veliteli ničitelské lodě Kirai-Oboro 16.
"Výborně Achimé,teď se můžeš vrátit na loď."
Odpověděl jí řídící.Robodívka se ještě rozhlédla po bezmožných tělech zohavených jejími zbraněmi,byl to nechutný pohled -cáry masa trčeli z různých částí těla.Ženy bjovnice byly většinou prostřílené. Sem tam byla i žena ,která svírala před smrtí dítě,jenž prostřelila kulka jeho i jeho matku.
"Tak slabý"
Opovrhla bývalou existencí obyvatelů planety Goro a pak se vydala na palubu lodi.
A14
V nebojovém oblečení vypadala Achimé 14 jako normální dívka nebo peroscon (pozn.-manga Chobits).Dlouhé vlasy vyčesané v culíku,obyčejné šaty,chladný výraz ve tváři a v celku vyvinutá postava.Jakmile si ale vezme koženou vestu a minikraťásky ,nohy,ruce i pas si opásá všemožnými ručními,vrhajícími či střílecími zbraněmi,stane se z ní monstrum ,které zabijí nevinné lidi i zvířata a ničí stroje,To vše jen kvůli pánovi,šílenci Oyamidovi,co chce ovládnout pomocí ní celý vesmír.Zdokonaloval ji 25let a teď je připraven -může jich být na ni celá armáda nad 1000 lidí ,ale stejně Achimé14 robodívku ,nepřemůžou.
A14
I přesto měla jednu slabinu-zakódovaný disk mezi ostatními lidskými city i emocemi.
"Připrav se Achimé14 ,za chvíli doplujeme k planetě Sakano a tam na tebe je zvědavých 1500 obyvatel těch malicherníků,tak jim to natři, nezklam mě."
Oznámil ji po 5 dnech,co odepluli z Goro planety.Tam mimochodem posádka Kirai-Oboro16 ukradla vše ,co se jim hodilo.
"Spolehni se ."
Opásala se ,do ruky si vzala C350 (pozn.-laserový "kulomet" se světelnými náboji na solární pohon ,což je baterka uvnitř zbraně-můj výmysl:) a mohla vyrazit.
A14
"Co se tu děje?"
Prodral se zbytkem armády černovlasý mladík s brýlemi.Uvnitř okruhu armády stála k němu zády Achimé .Právě odpálila dalších 15 "odpůrců" .Otočila se na něj s nepřátelským vražedným pohledem.Mladík se zarazil.
"A-Achimé14 ??"
Vykoktal .Achimé se otočila celým umělým tělem a namířila na něj C350.
"Odkud mě znáš?"
Zeptala se přísně beze změny výrazu
"To-to si nepamatuješ?"
"Co bych si měla pamatovat?"
"Říká ti něco jméno Peterue Okoro?"
Vykulila své umělé oči a střelila černovlasce do ramena.Rudá krev vystříkla kolem a mladík se s řevem za něj chytl.
"Neříkej mi to jméno!"
"Znič ho!"
Vložil se do toho její velitel
"Ano pane"
Namířila mu na srdce
"Ne zadrž,musím ti něco říct."
"Není o čem mluvit!"
Stiskla spoušť a ničivý paprsek vystřelil k brýlatýmu klukovi.
"Ariama!!"
Vykřikl z posledního okamžiku a pak skončil jeho život.V Achimé hlavě se něco uvolnilo a přeskočilo.Něco se rozlilo po celým jejím těle,byl to pocit,pocit nazývaný šok a lítost.
"Ariama…"
Zašeptala do vzduchu nasáklým krví padlých.
"Na co čekáš Achimé? Zabij je,zabij je všechny!!"
Naléhal Oyamida,jenž byl už nedočkavý .Achimé upustila C350,kterou svírala až do teď ve své pravé ruce.Pozvedla obě dlaně a zadívala se na ně.Byli potříštěné špinavostí,krví a špatností,…
"Co se stalo?"
Ptal se jeden ze členů posádky,ale nikdo mu nedokázal odpovědět.
"Co? Co to dělám ? Takhle by si to on nepřál,můj vynálezce by si to tak nepřál!"
Řekla vyděšeným hlasem .V tuto chvíli byli všichni okolo ni mimo.
"Ariama,můj vynálezce.NE! Syn mého vynálezce,měl pokračovat v mém zdokonalení.Ariamovi ale bylo jen 5 let ,když Peterue Okoro-můj vynálezce a jeho otec, zemřel.Ten bastard mě pak ukradl."
Směřovala na velitele Kirai-Oboro16 .Zatla ruce v pěst.
"Achimé nakazuji ti je všechny zabít."
Pokusil se opět až do teď její vůdce
"NE!,nemáš na to právo, i stroj má duši ,nesmíš mě takhle využívat!"
"Ariama…to byl kód k odkódování disku s jejími emocemi!"
Už na to přišel jeden ze členů lodi
"Já,..já ..nikdy bych..nekonala takové masové..vraždy,…"
Podívala se na mrtvého Ariamu a pak k němu přišla
"Jsem opravdu tak špatná,dokonce zabiju krev co mi vdechla život.Myslela jsem,že konám dobře,nemohlo mě napadnout,že je to přesně naopak."
Rozklepala se po celém těle,křečovitě se chytla za hlavu a s podlomenými koleny přiklekla k Ariamovi.
"Program je program, v mém disku s city nalézám i lásku.Byla jsem naprogramovaná milovat Ariamu a já ho místo toho zabila."
Chytla Ariamu do náruče a pak začala střílet po lodi Kirai-Oboro16 .
"Co to sakra dělá?"
Vesmírní vojáci vyběhli z lodi a začali střílet po Achimé.Jelikož byla ve velkém oslabení díky disku ,nemohla se natolik bránit,ale vlastním tělem bránila Ariamovo .Nakonec to neustála a mrtvá padla k zemi.Obyvatelé planetky Sakano vyčkali ve svých úkrytech dokaď Kirai-Oboro16 neodplil a pak se rozeběhli k mrtvé dvojici.Drželi se láskyplně v objetí.Nechali jim vykopat hrob,ale nikdy je tam nepohřbili.Protože se rozhodli pro pomstu a tak se snaží oba oživit pomocí jejich technologie.Vynikající vědec Ariama Okoro a vynikající stroj Achimé14.Jestli se jim to povede je ve hvězdách,ale pokud ano,budou silní zničit Oyamidu i celé hnutí Kirai,ale ne protože by chtěli ukojit svou touhu po pomstě,ale protože by měli mezi sebou ten nejkrásnější cit v celým vesmíru-lásku stroje s emocemi a syna jejího vynálezce.A taky protože láska dokáže převrátit celý vesmír naruby.
End


Yomísek

8. července 2009 v 10:07 |  ostatní
ke změně blogu: Vítám svého brášku na blogu pro tuto příležitost jsem mu neco vyrobila:

^.^


Změna blogu

3. července 2009 v 8:48 | Missaky |  ostatní
Na blogu se chystá změna-začala sem tento blog sdílet na půl se svým bráškou jenž mi do teď přispěl s pár povídkama.A proto sem se rozhodla,že můj bráška-Yomisek bude další správce tohoto blogu.Jako další věc je,že se distancuju od všech článků s Narutem nebo této manze/anime podobné.Proč? Ptotože je toho moc a hlavně mě už to omrzelo. Blog budu dál využívat jako úschovnu svých a Yomískových povídek + roztáhnu více článku o J-music
tak páá Missaky

Láska vymírá

3. července 2009 v 8:34 | Yomisek |  Povídky ode mě
Láska vymírá
V Azerothu, části fantastického světa,plných elfů,draků,lupičů,mágů (...),stála pevnost.V té žila dívka s člověčí podobou a vedla ostatní draky-Modrou letku.
V tomto světě měla Modrá letka hlídat magii,aby nepadla do špatných rukou.Dívka jménem Azena byla jediná
,kdo z nich uměl brát na sebe lidskou podobu a od posledního útoku se z této podoby nemohla ani dostat.Na krku měla pevně usazený obojek,jenž omezoval její magii.
-Jak už to bývá,i v Modré letce se našel ousider mezi velikými a mocnými draky.Byl to maličký dráček,meší než krvavý elf,Daefon.Ostatní si z něj tropili posměch,že
je nepotřebný v Modré letces důležitým posláním,že nic neumí,jen vyplivnout plamínek.
"Daefone,možná by tě zaměstnali v hospodě,jako zapalovač doutníků a fajfek."
Dračí pevností se rozlehl hluboký smích ostatních draků.Daefon sklopil hlavu a radši odkráčel pi svých malých nožičkách pryč.
-
"Daefone,nejsem si jistá,zda-li to tu zvládáš..."
Azena přiložila posední kus dřeva do krbu.Malý dráček mohl zapálit ohýnek.
"Jistě jsem silný a zdatný!"
zamával křídly
"To ano,ale podívej,vždyť neuletíš ani 5 mil a už nemůžeš..."
Azena se zadívala do oranžové záře právě rozdělaného ohně s posmutnělým výrazem ve tváři.
"To chcete říct,že už mě tu nepotřebujete,má paní??"
Azenna nejistě kývla a pohladila si nepatřičný obojek.
"Ale já jsem silný, já dokážu být rovnocenným členem Modré letky.Kdyby jste tu nebyla Vy,tak bych se sem ani nepřidal."
Musel si dát svou tlapu přes čumák,asi už řekl až moc.Vůdkyně se na něj zadívala svýma temnýma lidskýma očima s kamennou tváří.
"Tím chceš říct,že ke mě chváš nějaké hlubší city než respekt??"
Dříve než stačil něco říct,smetla ohnivá koule půlku sálu za nimi.
"Huh ,co to je??"
Rychle vykoukla na oblohu,tam se vznášelo v noční obloze s jasně kulatou lunou 5 černých draků.
"To je Černá letka?! Ale proč po nás střílí,když jsme spojenci?"
zeptal se nechápavý dráček
"Bylo skoro jasné,že se vzbouří proti řádu,když mají "dohlížet" na všechny letky.Touha po moci.."
Museli dál utíkat ze sálu pryč.Daefon vyletěl,jakože je sejme,ale Azena ho chytla za šupinatý ocasék a táhla ho pryč.Sotva ze sálu vyběhli,už tam nebyl.Proti Černé letce se ro-
zletěli ostatní (větší) draci z Modré letky,co už zdřejmě vycítili nebezpečí.Ale útočníci byli v daleko lepší formě než obránci.Černí zatlačili Modré zpátky do pevnosti do nyní
nejvyššího sálu,jenž ho obklopovaly pouze sloupy do obloukovitého tvaru.Tam se ocitla i Azena s Daefonem.
"Do háje s obojkem.!!"
Zkusila se proměnit v draka,ale síla obojku jí bolestně vrátila do lidské podoby.Odkopl jí jeden ocas Černého draka.Nespadla dolů.Cestu po zadu jí zastoupil jeden ze sloupů.
Daefon za ní okamžitě příletěl.
"Má paní, není Vám nic??"
"Dae-fone,uleť pryč..!"
"Cože??" ( O_o)
"Uleˇpryč,kontaktuj druhou-Zelenou letku,my se zatím pokusíme udržet.Musíš uletět!"
"Ale velitelko,to by mě ani ve snu nena.."
"Uleť! Je to rozkaz!"
rozkřičela se na jeho neústupnost.Daefon svěsil hlavičku a smutně roztáhl dračí křídla.
"Dobře.."
souhlasil proti své vůli a odlétl.Letěl směrem na Severovýchod k nejbližší(Zelené) letce.Vířil vzduchem nasáklým kouřem a pachem zrady.
"(Přeci teď nemůžu odletět,když Azena je v nebezpečí...)"
Ještě chvíli přemýšlel a letěl pomalu dál,ale pak se otočil a nabral rychlost.
"Ochráním jí.. !!"
Letěl neskutečnou rychlostí,začal oranžově zářit až to vypadalo,že vzplál.Doletěl právě včas,aby zlikvidoval Černého draka,jenž se sápal po Azeně.Bez rozmýšlení to vté rychlosti
napral do toho zrádce a tím ho svalil z pevnosti.
"D-Daefone??"
vykulila oči Azena.Z Modrého dráčka teď byl oranžově zářící drak a pořát se zvetšoval.
"Říkal jsem,že jsem silný a ochráním Vás,má paní.."
Světlo ozářilo celý sál a pak ještě ze sídla Modré letky tak kilometr dál a malý Daefon dokončoval svou rostoucí fázi.Po chvilce světlo zhaslo-teď tam stál velký mohutný drak s ostrými
drápy a rozhodnýma očima.
"Jsi to ty..Daefone ??"
zeptala se nejistě Azena.Daefon začal útočit na vetřelce.Plival oheň ,ne ohýnek jako tomu bylo doposud,rozmachoval se mohutnými drápy okolo sebe..v jednom okamžiku si nechránil dlouhý
krk a toho okamžiku využil jeden z Černých draků a zakousl se mu do něj.Daefon bolestně zařval a snažil se ho z krku sundat.Jenže jak se oháněl,způsobil si daleko větší zatnutí pevných zubů.
Rozmáchl se mohutnou tlapou a sestřelil jednoho zrádce ze sálu dolů.Už tu byla jen Modrá letka a zakousnutej nepřítel v Daefonově krku.Různě sebou kroutil,ale než aby ho setřásl,zakousl se
mu Černý ještě více do masa.Krev tekla po jeho dračím šupinatém těle až na podlahu proudem.
"(Sakra,nemůžu nic dělat pokud použiji kouzlo,jenž by ho odmrštilo pryč,akorát by měl Daefon krk bez velkýho kusu masa a bojím se že by to nepřežil)"
Ostatní z Modré letky se snažili nějak šetrně ho odthnout od Daefona,šetrně používali magii,ale všechno to bylo k ničemu.
"(Co mám proboha..co mám děl...??)"
Azena ani nestihla dokončit zoufalo myšlemku,když Daefon usoudil,že nemá jinou možnost,než draka odtrhnout.Mocně s ním škubl,čímž si vytrhl velkou část krku a pak ho sekl drápem přes
čumák.Černý drak,i s Daefonovým krkem,spadl dolů za ostatníma svýma kamarádíčkama.Azena se kněmu rozeběhla.Začal opět zářit až se zmenšil do své malé velikosti, vníž ho všichni za letky
znali.Malý Modrý dráček se válel bez velké části krku v kaluži krve do níž neustále proudila nová z jeho rány.
"Daefone,Daefone,proboha...jaktože si neuposlechl můj rozkaz a neuletěl??"
"Říkal jsem,že ...tě ochráním.."
vykoktal churavějícím dětským hlasem.
"Proč jsi tajil,že...že...že jsi tak mocný?"
nemohla uvěřit se slzama kanoucí po jejích bledých tváří.
"Chtěl jsem to použít,až přijde čas...a až si budu a-..apsolutně jistý.."
Pak zasténal.Azena se k němu sklonila a věnovala mu polibek na čumák.
"Dě..kuji.."
Zachraptěl,usmál se a pak se mu oční víčka zavřela pod vahou smrti.Azena ho vzala do náruče,její šaty vpíjeli dost krve z podlahy i Daefonovi rány.Přitiskla si dračkovo bezvládné tělo na své roztřesené.
-
Azena nechala nedaleko pevnosti na okraji lesa vykopat dráčkovi hrob a na náhrobní kámen nechala vyrýt-
"Daefon byl sic malý,ale jeho srdce a odvaha byly tak velké,že dokázal svou paní ochránit a sám se pro ni obětovat.A proto je tvá paní na tebe pyšná,Daefone a děkuji ti..."


Gazette songs

22. ledna 2009 v 11:18 | Missaky |  the Gazette
Pro všechny co poslouchají Gazette (nevím jestli je to pravda) 25.3.2009 má vyjít nová písnička od Gazette(kuáááá já se už nemůžu dočkat)

Kam dál